Reakce Petra Kopičky (2.)

Doslov k mé první reakci: Tíha problému s novými ZP nespočívá v komplikacích s užíváním programů ELZA a ProArchiv; učíme se je, pracujeme s nimi, myslím, že samy o sobě skýtají dobré možnosti. Ta leží v jejich velkolepém cíli, sice v onom ideálním sdílení námi popisovaných entit v rámci sítě českých archivů. Badatele by pak měli mít „vše“ propojené přes jeden portál. Pokud se však máme držet naší etické maximy: „Nezmýlit uživatele, nezavést je na scestí“; nelze toho zodpovědně dosáhnout. My sami mnohým dokumentům nerozumíme, nedokážeme všechna relevantní data s jistotou přečíst, bezpečně jim porozumět, tedy je ani jednoznačně převést. Nelze tedy lehce přijmout konstataci autorů nových ZP ve vypořádání četných připomínek k nim: „Je třeba si uvědomit, že cílem je zefektivnit tvorbu a vyhledávání v moderních informačních systémech a zde není možné ponechat zcela na libovůli zpracovatele, jakým způsobem entitu popíše. […] Sdílení záznamů vytvořených podle společných pravidel podstatně ušetří práci a odpadne nutnost řešit jejich tvorbu lokálně, stále znovu a obvykle rozdílně.“ Z čehož logicky plyne, že nám to ušetří rovněž přemýšlení. A k tomu všemu je nutné mít tzv. přístupové body (jež v celku vytvoří archivní „lexikon světa“) a rozhodčí komisi nad nimi.
Imaginární případ: Měli-li by dva znalí a zkušení pracovníci uspořádat a zinventovat jeden a týž rozsáhlý složitý fond velkostatku či rodový archiv dle jedněch zásad v intencích aktuálních ZP, zajisté by nezhotovili naprosto shodné pomůcky. Není to možné. Referujeme každý svým jazykem na podkladě vlastního mínění! Pomíjím zde obyčejnou chybovost zpracovatelů, naše občasné omyly. Důležité jsou pregnantní popisy (regesty) – ani zbytečně maximalistické, ani naopak omezené na nezbytné minimum kvůli potížím s limity nastavení programů.
Nikdy mě netrápilo, že se pomůcky v různých archivech formálně i názvoslovně liší, jsou-li kvalitní. U fondů soukromých původců je tato pluralita pochopitelná. Zrcadlí se v nich různé světy, tradice a způsoby.
Žádná nová teorie našeho oboru – jiný princip než volně provenienční (respektování fondu, respektování původního uspořádání registratury) a přístup k archivním souborům včetně sbírek jako k organickým celkům – neexistuje.
Pozitivistická teorie pravdy „veritas est adaequatio rei et intellectus“ je plochým pojetím reference souladu věci (reality, faktu) a poznání (výroku, popisu).

Mgr. Petr Kopička
SOA v Litoměřicích